Yo'Sarin bloguje

Přeskočit navigaci

  • Všechny sekce
    (116 článků)
  • Fotogalerie
    (14 článků)
  • PC
    (15 článků)
  • Jen tak
    (58 článků)
  • Povídky
    (4 články)
  • O bloku
    (7 článků)
  • Škola
    (9 článků)
  • Hádanky
    (3 články)
  • Štafety
    (6 článků)
  • Přihlášení
  • Přepínač stylů

  • Nosko & syn

    30. 1. 2007, 11:01 napsal Yo'Sarin, sekce Povídky, přečteno 874×, Linkuj si !

    Další z archívu rádobyvtipných povídek.

    Přišel jsem k baráku a položil jsem ruku na zeď. Nemýlil jsem se. Zeď se skutečně mírně pohybovala, dům opravdu dýchal. Zapomněl jsem na vzrušení a strach a začal jsem podrobně prozkoumávat stěnu. Ničím se nelišila od normálních zdí normálních domů. Ale tohle nebyla ani normální zeď, ani normální dům. Ten dům stál uprostřed širé pláně. Širé zničené pláně. Nadechl jsem se a potlačil klaustrofobní pocit vyvolávaný těsným skafandrem. Málem bych zapomněl. Ten dům byl zvláštní také tím, že byl na Europě, malém jupiterově měsíci. A taky tím, že před hodinou tady prokazatelně ještě nestál. Něco bylo špatně, ale co? Před necelou čtvrthodinou přišlo Terrefikační Asociaci oznámení od pilota přelétajícího nad tímto malým měsícem. Oznámení, které zavinilo, že jsem se málem zabil při přistávání na ledové ploše a že jsem musel ošahávat nějakej pitomej barák, kterej vlastně nemá vůbec existovat. Povzdechl jsem si a znovu jsem začal prohlížet stěny. Asi jsem se o tom ještě nezmínil, ale byla to typická vilka, stavěná podle šablony, za kterou byste na Zemi zaplatili pěkně kulaťoučkou sumičku. Odhodlal jsem se a obešel jsem ji. Všechny stěny stejný. Když sem se dostal na druhou stranu domu ztuhl jsem. Nevěřícně jsem vytřeštil oči a spodní čelist mi bezvládně visela zlákána nízkou gravitací. Několikrát jsem nasucho polknul a pokusil jsem se protřít si oči. Leč tato operace se ukázala býti ve skafandru nemožnou a tak jsem pouze zamrkal. Přede mnou byl zpola dodělaný bazén a velká cedule. Stálo na ní:

    REALITNÍ AGENTURA NOSKO & SYN (sro)
    SE OMLOUVÁ ZA NEDOKONČENÍ STAVBY

    Málem to se mnou šlehlo. Pod tím byl ještě napsán kontakt na společnost a upozornění, že peníze vráceny nebudou. Rádiem jsem zavolal ústředí a velice opatrně jsem jim popsal co jsem zjistil. Odpověděli mi takovým tím tónem používaným pro blázny, kterým se bojíte přímo říct, že jsou tak trochu úplně magoři. Ani jsem se tomu nedivil, ale stejně jsem je poslal do háje a řekl, ať sem teda někoho pošlou, když mi nevěřej. Za deset minut jsem se dočkal. Přiletěla sanitka. Vyskočili dva frajeři v uniformách, strašně mile se na mně usmívali a poplácávali mne po zádech se slovy ať jim teda ukážu tu svoji ceduli. Udělal jsem to. První padl do mdlob a druhý se pokoušel nasadit sám sobě svěrací kazajku a křičel cosi o tom že se pomátl na rozumu a že to je moje vina, ať ho někdo rychle odveze do madhausu a ať mu sakra pomůžu s tou blbou svěrací kazajkou. Bylo toho na mne moc. Poslal jsem ho za jeho kolegou do snového světa a zavolal znova základnu. Říkali, že přiletí expert. Okamžitě poté něco přerušilo spojení. S narůstajícím údivem jsem sledoval, jak kolem mě prochází dělňas v ušpiněných a děravých rádoby modrých montérkách a přes rameno nese velkej hasák. „Vodsuň se kousek, vole, překážíš, vole.“ Utrousil směrem ke mně. Nevěda co jiného dělat jsem odstoupil. Udělal jsem dobře. Místem, kde jsem ještě před chvílí stál už projížděly dodávky následované rotou dělníků. Všichni měli na montérkách (mimochodem ušpiněných a děravých rádoby modrých montérkách) logo s nápisem R.A. NOSKO & SYN (sro). Ti začali barák rozebírat a skládat ho po dílech na auta, která ho odvážela kamsi za obzor. Za sedm minut bylo všechno hotovo, náklaďáky odjely a já se vzpamatoval, abych taktak zachytil posledního dělníka.
    Co se tady děje? Chtěl jsem říct.
    „Coblfgh hui ul?“ Řekl jsem.
    Dělník se na mě nechápavě podíval.
    „Co prosím?“ Otázal se.
    Najednou jsem si uvědomil, že dělník nemá skafandr. Škytl jsem a pohroužil jsem se do spánku.

    Probudil jsem se ve velice zajímavé místnosti. Vypadala jako vězeňská cela, ale byla celá bílá, vypolstrovaná, neměla zamřížovaná okna a neměla ani nezamřížovaná okna. Byl jsem v blázinci. Od doktora jsem se dozvěděl že za psychotropní představy ohledně jakéhosi domu s jakousi cedulí a za zmrzačení dvou pomocných pracovníků, kteří se kvůli mně z neznámého důvodu pomátli na rozumu (a jediné, co byli schopni říci bylo „Máma mele Emu“, „Ema je malá“, „Mámo bude maso?“, a podobné) jsem vyfasoval doživotí v tomto svém útulném pokojíčku, a to bez možnosti odvolání. A to byl můj konec.

    Diskuze k článku:

    Diskusní příspěvky vyjadřují názory diskutujících, nikoli autora článku.
    Příspěvky nemající souvislost s článkem a příspěvky jejichž jediným účelem je urážet a nadávat budou po zralé úvaze smazány - uvědomte si, že jste na mém písečku.

    U článku ještě není žádný příspěvek

    Přidat nový příspěvek




    Yo'Sarinkovy stránky Blog o všem, co jste už četli jinde Jediný blog se zápornou návštěvností No-more-Didinka I admini mají své dny
    Yo'Sarinkův blok I RSS tu mám Pagerank? Co s ním.
    http://blok.yosarin.net/sekce-4~Povidky/clanek-27~Nosko-a-syn