20. 12. 2006, 01:22 napsal Yo'Sarin, sekce Jen tak, přečteno 388×,
Dnes (vlastně včera) jsem, stejně jako skoro každé úterý, absolvoval ranní martýrium se vstáváním na frisbee, potom pár hodin pauza, cvika z úvodu do akustiky, hurá domů na něco k jídlu a pak v půl šesté zahrát si fotbal.
Ale dneska to nějak nevyšlo...
Vstávání, frisbee, místo pauzy shánění dárků, akustika, cesta domů, něco k jídlu a volno, cesta na fotbal. To všechno probíhalo celkem v pohodě a bez problémů. Na frisbee jsme dokonce hráli vánoční miniturnaj (4 týmy, každý s každým), který naše družstvo vyhrálo (no, rozhodně ne mou zásluhou) a já jsem si odnesl krásnou zlatorůžovou trumpetu (na požádání předvedu stačí kliknout a uvidíte, v případě zájmu i uslyšíte o co jde ).
Fotbal (v pěti hráčích) taky nezačal špatně. Ačkoli jsme hráli dva proti třem, celkem se nám dařilo a dokonce jsme měli jakýs takýs náskok. Opět ne moji zásluhou. Protože bylo hřiště krapet vlhké, tak krapet klouzalo. Ale co, pády k tomu tak nějak už patří. Při jednom obzvlášť povedeném - sám sobě jsem podrazil nohu - jsem si krapet odrazil nehet na palci. To se taky stává. Pak přišlo to nejlepší - běžel jsem k naší bráně za míčem, ale ten najednou letěl opčným směrem. Podnikl jsem pokus o změnu směru - částečně úspěšný pokus - tělo se otočilo, noha ne. Čiliže jsem se otočil v koleni, koleno udělalo lup a já se poroučel na zem.
Jak jsem si tak na té zemi odpočíval zjistil jsem, že pokusy o narovnání, nebo větší pokrčení nohy jsou celkem bolestivé, a tak jsem jich zanechal. Zanedlouho hoši pochopili že asi nesimuluju a že se neválim jen tak z lenosti a tak mi bylo přineseno obinadlo, koleno bylo zaobinováno a já jsem odhopkal do šatny, kde jsem zjistil že z pochroumané (pravé) nohy nesundám botu, natož abych si převlékl ponožku, protože na ni nedosáhnu.
Protože noha pořád nešla pořádně ani narovnat ani skrčit, tak jsem obvolal rodičovstvo, abych zjistil jestli by mě někdo nemohl z centra odvézt domů, nebo, ještě lépe, do nemocnice na pohotovost. Máma měla zrovna ve firmě vánoční besídku, ale táta už se naštěstí vrátil domů ze slavnostního otevření nového úseku D11ky a svolil že mě odveze za doktory. Tak jsem se tedy vydal na cestu.
Cesta do nemocnice nebyla nijak zvlášť vypravěčsky zajímavá a v nemocnici se už taky nic extra zajímavého nestalo, snad jen že se doktor trochu divil proč mám každou botu jinou. Nemluvě o ponožkách, které nejenže byly rozdílné, ale také vydávaly celkem odlišné vůně. Respektive vůni vydávala jen jedna ponožka. Ona to ani tak nebyla vůně jako spíš smrad, ale to není podstatný (tu ponožku mi pak doma sundala ségra - pomocí igelitového pytlíku - ještě jednou díky... :-D ). No výsledek byl ten, že po rentgenu doktor nebyl schopnej 100% urřit co mi vlastně je - protože to prý bylo moc čerstvé zranění. Tak jsem odešel s tím, že mám buď přetržený nebo natržený přední kolení vaz. Nebo tak něco.
Dostal jsem ortézu (krásnou, od třísel skoro až ke kotníku), předpis na berle (stejně už doma máme jedny po tátově menisku) a řekli nám kdy a kam mám přijít na kontrolu. Tak teď sedím v posteli (na rozkládací posteli - na svou patrovou bych se asi nevydrápal) s ortézou na noze a přemýšlím jestli se tuhle sezónu vůbec dostanu na lyže.
Diskusní příspěvky vyjadřují názory diskutujících, nikoli autora článku.
Příspěvky nemající souvislost s článkem a příspěvky jejichž jediným účelem je urážet a nadávat budou po zralé úvaze smazány - uvědomte si, že jste na mém písečku.
#1: Antimonca, přidáno: 25. 12. 2006, 16:47
No ne.., tak pěkně popořádku... na úvod bych časem prosila o předvedení zlatorůžové trumpety (ta musí bejt luxusní! 
) Pak teda myslim, že to je chabý, nechat se hned po zranení odvézt na pohotovost - příště se zkus aspoň den procházet po Praze (s provedením ráda poradím ) No a na závěr - je dobře, že máš nový lyže, nemáš sníh a nemáš nohu ale je otázka, jestli si tady letos vůbec někdo zalyžuje... když se člověk podívá z okna, fakt to nevypadá, že by ten sníh ňák chtěl padat... Jinak přeju brzké uzdravení 
