21. 6. 2007, 12:00 napsal Yo'Sarin, sekce Povídky, přečteno 1278×,
Tentokrát jsem z archívu vyhrabal takovou menší nechutnost... ale třeba se někomu bude líbit... :) Někomu divnému.
Bylo slizké mlhavé ráno. Nevím proč jsem byl vzhůru. Stál jsem na verandě a pozoroval jsem okolí. Po trávě se válela hustá oblaka mlhy. Nedohlédl jsem ani na sousední pozemek. Přemítal jsem co se stalo, co mě vyhnalo tak brzo ráno z vyhřáté postele do tohoto nechutného počasí. Nějaký nepříjemný pocit. Jako by mi něco lezlo po zádech, nešlo to setřást, nemohl jsem na to dosáhnout nemohl jsem s tím nic dělat.
Hluboké zděšení a bezmoc, když se mi to začalo pomalu, ale o to bolestivěji, zavrtávat pod kůži. Jako žížala do vlhké hlíny. Řval jsem o život. Pak najednou veškerá bolest ustala a já se probudil. Zpocený, ale klepající se zimou. Vstal jsem, rozkopl dveře od ložnice a přes modrý koberec na chodbě jsem se vřítil do koupelny. Než jsem stihl doběhnout až k míse, začala mi z pusy stříkat odporná zeleno červená kaše. Bíle vykachličkovaná koupelna se změnila v jatka. Z nosu mi vytékala krev. Hustá, těžká, téměř černá tekutina se na podlaze mísila s krvavými zvratky. V krku se mi zadrhávaly nějaké větší kusy, nemohly projít skrz, začal jsem se dusit. Pak, jako bych dostal herdu do zad, ze mne vyletěly všechny ty velké kusy následované dalším vodopádem tatarského bifteku. Žába. Ačkoli jsem právě zvracel, pohled na žábu vylétávající mi z úst, mnou silně otřásl. Zvlášť když tato žába byla podivně duhového zbarvení a zcela evidentně živá, zdravá a mé zvratky jí posloužily coby bazén a švédský stůl. Zakvákala a začala žrát. Protočily se mi panenky a omdlel jsem.
Znovu jsem se probudil. Digitální budík vedle mé hlavy ukazoval 4:23. Vstal jsem a šel na verandu. Mlha. Po zádech mi běhal mráz, stále ještě jsem se z toho snu nevzpamatoval. Bylo to tak skutečné. Pousmál jsem se. V kuchyni jsem vyndal ze skříně chleba a připravil jsem si snídani. Jenom pohled na ni mě naplňoval příjemným pocitem. Dva takové hnusné sny za jedinou noc je opravdu hodně. Kousl jsem do snídaně a začal jsem uvážlivě přežvykovat. Moje babička byla amatérská věštkyně, pohrával jsem si s myšlenkou jí zavolat a zeptat se jí co ty sny asi znamenaly. Z ničeho nic se mi pohnuly střeva. Zpozorněl jsem. Znovu. Následoval dlouhý, tichý, bučivý zvuk a mně se nádherně ulevilo. Ještěže bydlím sám. Mít ženu, už by řvala co je to zase za smrad. Vtom mi povolily svěrače. Snídaně mnou proletěla, jako by nevěděla, že se má zastavit v žaludku a ve střevech.
Vstal jsem a nechal přebytečnou tekutinu okapat, abych zbytečně nezasvinil celý dům. Kachní chůzí jsem se odkolébal do koupelny. Čekal mě šok. Koupelny vypadala stejně jako ve snu. Bílé kachličky byly na spojnici dveří a záchodu potřísněny odpornou a zaschlou vrstvou mých zvratků a před záchodovou mísou byla veliká, ještě ne zcela tuhá, louže, pokrytá slabým škraloupem. Ozvalo se zakvákání. Ne zvenčí, bylo to odněkud z koupelny. Zapomněl jsem na své mírně znečištěné spodky a znepokojeně jsem se rozhlížel kolem. Můj pohled se zastavil na sprchovém koutě. Ozvalo se další zakvákání. Nebylo pochyb. Podivná žába je v mé sprše. Porozhlédl jsem se po vhodné zbrani. Štětka do záchodu, zubní kartáček a láhev šampónu. Zaklel jsem a neozbrojen jsem v pokleku pomalu odhrnoval zástěnu sprchového koutu. Byla tam. Nějak se změnila. Oči měla jasně žluté se zelenými panenkami, stála na zadních nohách, přední byly jen jakési zakrnělé panožky, a rovnováhu udržovala dlouhým ocasem. Z úst jí trčely dva dlouhé špičaté zuby.
Byla ještě slizčí a odpornější než jak jsem si ji pamatoval ze snu.
Najednou se prudce odrazila a skočila mi na hlavu. Zařval jsem a přepadl jsem na záda. Než jsem ji stačil najít rukama zakousla se mi oběma špičáky do oka. Propíchla víčko a začala nasávat sklivec. Strhl jsem si ji z hlavy, oko však bylo pevně zaháknuto na jejích tesáčcích. Přes průhlednou blánu vyrvaného oka jsem spatřil jak z žabích tesáků vystřeluje dlouhý sosáček, podobný hadímu jazyku. Z prázdného důlku se vyvalil proud krve. Žába pustila již vysátou slupku oka a skočila do vyprázdněného očního důlku. Znovu rychleji a hbitěji než jsem já stačil zareagovat prorazila svými zoubky tenkou kost a já cítil, jak z nich vyjíždějí sosáčky. Neomylně zamířily k mozku. Žába se v důlku pevně držela a díky krvi valící se ven byla naprosto neuchopitelná. Prsty mi po ní sklouzávaly. Už jsem nebyl schopný cokoli dělat na svou obranu, jen jsem ležel a hystericky vzlykal. Omdlel jsem v louži krve a už jsem se neprobral.
Diskusní příspěvky vyjadřují názory diskutujících, nikoli autora článku.
Příspěvky nemající souvislost s článkem a příspěvky jejichž jediným účelem je urážet a nadávat budou po zralé úvaze smazány - uvědomte si, že jste na mém písečku.
#1: metjuf, přidáno: 19. 2. 2008, 21:18
#2: Yo'Sarin, přidáno: 20. 2. 2008, 12:16, web: http://www.yosarin.net
#3: Flavicius, přidáno: 20. 4. 2008, 22:54
#4: Yo'Sarin, přidáno: 21. 4. 2008, 11:04, web: http://www.yosarin.net
Dík
#5: winsik, přidáno: 14. 5. 2008, 11:53, web: http://winsik.blogspot.com
Týden nepůjdu do koupelny, co kdyby tam náhodou byla
#6: DEFENESTRATOR, přidáno: 15. 7. 2009, 19:18
Skvělá práce! Piš dál, nech pracovat svoji fantazii. Tvoje práce má styl a budoucnost.
\m/
#7: Ho Van, přidáno: 28. 7. 2011, 22:32
(hezky)
